TENIS...

Vždycky mě fascinovali lidé, kteří jsou "blázni do sportu". Musím říct, že v pohledu na sport bychom si skvěle rozumněli s panem Horníčkem. Vždyť pronesl památnou větu: "Miluju pohyb. Celé hodiny se na něj dovedu dívat." Já jsem to samé - fascinují mne kluci v trenýrkách, kteří dobrovolně běhají za míčem 90 minut. Miluju krasobruslení. Když jede Sáblíková, tak miluju i rychlobruslení (jako většina národa). A když tato extrasportovkyně vyhraje zlato, mám chuť vzít do ruky elektronickou tužku a provést důkladnou analýzu celého závodu.
Tenis mě ale neustále míjel. Maličkým přiblížením byla platonická láska a obdiv mé kamarádky Olgy k muži jménem Pete Samprase - o něm jsem věděla asi tolik - je to chlap, co dobře hraje tenis (zřejmě slušnej oddíl), je chlupatej a hází propocený trička do diváků. Ble.
Před rokem v době předvánoční jsem pekla obrovský dort k 50. narozeninám - tenisovou raketu.

No a letos... k 51.narozeninám je to zase dort s tenisovou tématikou :-) Wimbledon - místo sněhově bílých oblečků jako z reklamy na Ariel a jahod se smetanou. A taky místo velké výhry Petry Kvitové.
Já zkoušela hrát tuto elegantní hru pouze jednou. Pamatuji si to jasně. Měla jsem na sobě tepláčky fialové barvy a zelené gumáky obalené čímsi, co mělo být původně antukou. Na vesnickém plácku vedle smrdícího bahňáku jsem se snažila dostat ušmudlaný míček přes potrhanou sí't a upoutat tím pozornost místních playboyů. Avšak otylá amatérka v gumákách je evidentně zaujala pouze svým legračním forehandem... a stylem, který velmi neurvale nazvali "pravá česká plácaná". Ach to dětství...!
No řekněte - co všechno se člověku nehoní hlavou když peče dort?

PŘÍJEMNĚ STRÁVENÁ STŘEDA...

Pracovní tempo třídní učitelky maturitního ročníku je opravdu šílený... a v kombinaci s posledním týdnem před Vánoci... a s kupou cukroví, které je přede mnou... ufff...

Náladu mi neskutečně zvedla (pro mě) nová kavárna vonící atmosférou francouzského venkova, fantastickými palačinkami (ochutnala jsem slané plněné kombinací šunky, sýra a rajčete i sladké s Nutellou a banánem). A káva... bez chybičky a z překrásných šálků! Café la Fée mohu jen doporučit! Tuto olomouckou Francii najdete v Ostružnické ulici jen kousek od pobočky Vodafone :-)

A jak se tu líbilo vám?

(použitý obrázek je z Facebookového profilu kavárny Café La Fée)

ZAČÁTEK...

... je vždy těžký. Pro mne zvlášť. Jsem totiž odjakživa nadšená z nových začátků... horší je to, že se mi mnoho aktivit brzy omrzí a počáteční nadšení je v háji.
... za hlavní však považuji - nevzdávat to. Je tu totiž jedna vášeň, která mě baví od úplného začátku - vaření a pečení.
Kuchařské začátky jsou spojeny s kuchařským uměním maminky. Máma vždy vařila skvěle a moje postava je její nejlepší reklamou :-) Začínala jsem zapnutím hořáku pod bramborami a u čeho skončím? To je ve hvězdách...
Vaření a jídlo je prostě moje vášeň... a také miluji filmy o vaření - šikulka Remy v kresleném Ratatouille, Catherine Zeta Jones ve filmu Koření života a v neposlední řadě nepřekonatelná Meryl Streep ve filmech Nějak se to komplikuje nebo Julie a Julia...
A právě po posledně jmenovaném filmu se tak trošku opičím :-) Objednala jsem si knihu Mastering the Art of French Cooking a je to pro mě taková výzva - recepty vyzkouším a čestně se s vámi o ně podělím... a nejen o ně!
Moc se těším :-)