ZKOUŠET STÁLE NĚCO NOVÉHO...

Přemýšleli jste někdy o tom, co byste odpověděli, kdyby se vás někdo zeptal, k jaké rostlině byste se přirovnali? Můj život je odmalička spjat s kaštanem (správně pochopitelně jírovec maďal /Aesculus hippocastanum/)... s krásným stromem, který je elegantní a rafinovaný od kmene až po důmyslný, bodlinkovým pláštíkem chráněný a dětmi milovaný plod. Kaštany v naší ulici viděly snad každý můj důležitý životní krok... A přestože už dnes bydlím v jiném městě, pohled na tuto krásnou dřevinu mi přináší klid, útěchu a ty nejsladší vzpomínky - vzpomínky na domov, na dětství,...

 Proč zrovna strom? Je zakořeněn hluboko a po dlouhá desetiletí či staletí nemění svoje místo... A také já jsem takový strom, který jen těžko vytrhnete z kořenů a přesadíte jinam. Někdy jsem na sebe za to naštvaná, ale bohužel, tak to je. Moje loajalita k zavedeným pořádkům je až neuvěřitelná... Ale třeba to se mnou není zase až tak hrozné! Jakákoli nová výzva, nový experiment na poli kulinářském je vítanou změnou, i když vím, že se vždy vrátím ke "staré klasice".

Dnes například budu péct tzv. zkušební dort. Jedna dáma si totiž objednala dort, ale nechce čokoládový krém, jehož recept si střežím jako oko v hlavě (protože je jedinečný!) Ona chce odlehčený ;-) ze zakysané smetany!!! :-))) Co bych pro své milé "zákazníky" neudělala!!! Přípravy na celou akci jsou jistě srovnatelné minimálně s letem raketoplánu do vesmíru... Ale jdu do toho! Nebojím se...

A k večeři budou řízky... asi proto, aby se moje "zakořeněnost" necítila ohrožená ;-)

Iveta Fabešová a její kuchařky

Myslím si, že každý, kdo (více či méně) pravidelně bloguje o jídle, má takovou tajnou touhu - napsat kuchařku. A mnoho z těchto kulinárních nadšenců se pak k publikování knihy opravdu dostane. A donedávna byl můj názor na kuchařské knihy dost negativní. Regály knihkupectví jsou jimi doslova přeplněné! Pokaždé, když jsem si však nějakou knihu koupila, přinesla akorát zklamání. Fotografie byly lákavé, ale vyzkoušeli oni úžasní kuchaři vůbec svoje recepty??? Mnohdy jsem o tom pochybovala! Jsou to profesionálové? A musí vlastně kuchařky psát profesionálové?
Jsem ale jen obyčejný smrtelník a kupující, kterému hned zazáří oči, když vidí slovo FRANCIE či PAŘÍŽ na obalu. Tentokrát jsem koupila kuchařské knihy rovnou dvě. Jejich autorkou je Iveta Fabešová - Sladká Francie a Slavnostní pečení.

Hned jsem se vrhla na Sladkou Francii a hned, bez váhání, jsem vyzkoušela tři recepty. A musím říct, že se jako francouzské pouze netváří, jako mnohé jiné - francouzské opravdu jsou a francouzsky chutnají.
Některé postupy bych ale slečně/paní autorce vytkla - předpokládám, že podle receptů budou postupovat i méně zkušené pekařky/pekaři - tudíž mi kupříkladu přijde zvláštní zašlehávat opatrně po troškách mouku a sníh z bílků do žloutků s cukrem a získat nadýchané voňavé těsto, do kterého nakonec recept nařizuje zašlehat změklé máslo ... a nadýchanost je fuč - ať mícháte opatrně jak jen to jde! Nebo máslo mělo být rozpuštěné a ne změklé??? A to pak lehce vnáší nejistotu do odhodlání vyzkoušet všechny recepty! Dalším "zádrhelem" byla třeba výroba lahodné čokoládové polevy - srdce se na ni směje - použijete 225g čokolády - srdce hospodyňky, která pro pírko i přes plot skočí, krvácí - a zjistíte, že je jí zbytečně moc, potřeli byste jí určitě dortíky dva.

Špatné světlo na knihu Slavnostní pečení vrhá hned před vyzkoušením prvního receptu mnoho faktických chyb, kvůli kterým by nejspíš u mnoha receptů pověstně "zhořkl" výsledek na jazyku. Ale neztrácím naději v dobrý kuchařský a chuťový zážitek' A až vyzkouším nějaký recept, podělím se o dojmy ;-)
Grafické stránce a fotografiím, nápadům, chuti a vůni, která se nese příbytkem při přípravě, se vůbec nic vytknout nedá :-) u obou knih!
Těším se na další recepty, na další očekávání, zda se vše podaří a zda bude mým blízkým chutnat tak, jako doposud... nebo i více!?
Děkuji, Iveto ;-) a držím palce!

TENIS...

Vždycky mě fascinovali lidé, kteří jsou "blázni do sportu". Musím říct, že v pohledu na sport bychom si skvěle rozumněli s panem Horníčkem. Vždyť pronesl památnou větu: "Miluju pohyb. Celé hodiny se na něj dovedu dívat." Já jsem to samé - fascinují mne kluci v trenýrkách, kteří dobrovolně běhají za míčem 90 minut. Miluju krasobruslení. Když jede Sáblíková, tak miluju i rychlobruslení (jako většina národa). A když tato extrasportovkyně vyhraje zlato, mám chuť vzít do ruky elektronickou tužku a provést důkladnou analýzu celého závodu.
Tenis mě ale neustále míjel. Maličkým přiblížením byla platonická láska a obdiv mé kamarádky Olgy k muži jménem Pete Samprase - o něm jsem věděla asi tolik - je to chlap, co dobře hraje tenis (zřejmě slušnej oddíl), je chlupatej a hází propocený trička do diváků. Ble.
Před rokem v době předvánoční jsem pekla obrovský dort k 50. narozeninám - tenisovou raketu.

No a letos... k 51.narozeninám je to zase dort s tenisovou tématikou :-) Wimbledon - místo sněhově bílých oblečků jako z reklamy na Ariel a jahod se smetanou. A taky místo velké výhry Petry Kvitové.
Já zkoušela hrát tuto elegantní hru pouze jednou. Pamatuji si to jasně. Měla jsem na sobě tepláčky fialové barvy a zelené gumáky obalené čímsi, co mělo být původně antukou. Na vesnickém plácku vedle smrdícího bahňáku jsem se snažila dostat ušmudlaný míček přes potrhanou sí't a upoutat tím pozornost místních playboyů. Avšak otylá amatérka v gumákách je evidentně zaujala pouze svým legračním forehandem... a stylem, který velmi neurvale nazvali "pravá česká plácaná". Ach to dětství...!
No řekněte - co všechno se člověku nehoní hlavou když peče dort?

PŘÍJEMNĚ STRÁVENÁ STŘEDA...

Pracovní tempo třídní učitelky maturitního ročníku je opravdu šílený... a v kombinaci s posledním týdnem před Vánoci... a s kupou cukroví, které je přede mnou... ufff...

Náladu mi neskutečně zvedla (pro mě) nová kavárna vonící atmosférou francouzského venkova, fantastickými palačinkami (ochutnala jsem slané plněné kombinací šunky, sýra a rajčete i sladké s Nutellou a banánem). A káva... bez chybičky a z překrásných šálků! Café la Fée mohu jen doporučit! Tuto olomouckou Francii najdete v Ostružnické ulici jen kousek od pobočky Vodafone :-)

A jak se tu líbilo vám?

(použitý obrázek je z Facebookového profilu kavárny Café La Fée)

ZAČÁTEK...

... je vždy těžký. Pro mne zvlášť. Jsem totiž odjakživa nadšená z nových začátků... horší je to, že se mi mnoho aktivit brzy omrzí a počáteční nadšení je v háji.
... za hlavní však považuji - nevzdávat to. Je tu totiž jedna vášeň, která mě baví od úplného začátku - vaření a pečení.
Kuchařské začátky jsou spojeny s kuchařským uměním maminky. Máma vždy vařila skvěle a moje postava je její nejlepší reklamou :-) Začínala jsem zapnutím hořáku pod bramborami a u čeho skončím? To je ve hvězdách...
Vaření a jídlo je prostě moje vášeň... a také miluji filmy o vaření - šikulka Remy v kresleném Ratatouille, Catherine Zeta Jones ve filmu Koření života a v neposlední řadě nepřekonatelná Meryl Streep ve filmech Nějak se to komplikuje nebo Julie a Julia...
A právě po posledně jmenovaném filmu se tak trošku opičím :-) Objednala jsem si knihu Mastering the Art of French Cooking a je to pro mě taková výzva - recepty vyzkouším a čestně se s vámi o ně podělím... a nejen o ně!
Moc se těším :-)